Na kurzu vytváříme bezpečnou atmosféru, kde se můžete věnovat objevování a rozvíjení vnímání svého těla. Vše probíhá v chráněném prostředí, mezi lidmi s otevřeným srdcem 🙂

DOTEK patří mezi naše základní životní potřeby.

Hned po uspokojení žízně a hladu potřebujeme pro svou výživu právě fyzický kontakt. Od nejranějšího věku potřebujeme být vyživováni láskyplným dotekem.

Také vědecké studie dokumentují, že miminka, která jsou objímána, dotýkána a masírována, se vyvíjejí mnohem rychleji než ta, která jsou pouze krmena. V kritických případech je dotek a láskyplný fyzický kontakt určujícím faktorem pro jejich přežití.

Dotek potřebujeme i dále v průběhu dětství, dospívání a dospělosti. Z různých důvodů se ho dětem i dospělým často nedostává v takové míře a kvalitě, kterou by potřebovali. Dotek a fyzický kontakt jsou naším základním nástrojem pro vyjadřování pocitu lásky a získávání pocitu, že jsme milováni. Máme spontánní potřebu naše blízké a milované osoby hladit, držet a objímat.

Z různých důvodů se tomuto instinktu bráníme. Celé generace vyrůstaly a dále vyrůstají tak, že první kontakt po příchodu na svět není matčino bříško a prso, ale studené lékařské přístroje a nástroje a mechanický dotek v gumových rukavicích. Čerstvě narozená miminka s ukrutnou potřebou fyzického kontaktu s tělem matky jsou odnášena na uzavřená oddělení a maminky jsou vyzývány, aby si po porodu v klidu bez děťátka odpočaly. Tím je narušována ta nejzákladnější potřeba kontaktu a pocitu bezpečí. Žádné savčí mládě nezůstává po příchodu na svět bez bezprostředního kontaku s tělem matky. Narušení této prvotní potřeby tělesné blízkosti vede na straně miminka i matky k pocitu bolesti a dezorientace, kterou mohou potlačit jedině určitým uzavřením se a odcizením - sobě sama i sobě navzájem.

V průběhu života pak často sbíráme další série zranění, kdy se namísto blaženého rozpuštění se v kontaktu a lásce sevřeme do napětí a izolace. Často to pak děláme již zcela automaticky. A zapomeneme, že by to vůbec mohlo být nějak jinak.