Jak jedno odpoledne dokáže změnit život..

U jste slyšeli o přepisu limbického otisku? Pokud ne, třeba Vás inspiruji ho vyzkoušet, stejně jako jsem před pár lety inspirovala hodně lidí v mém okolí vyzkoušet kineziologii. A pokud to pomůže aspoň jednomu z Vás stejně jako mě, budu ráda, že tento článek vznikl.

Je to už víc než měsíc, co jsem navštívila workshop přepis limbického otisku. A nestačím se divit, jak jedno odpoledne dokáže proměnit život.

O celém tématu jsem měla dost mlhavé informace, vůbec jsem nevěděla, kam jdu, co tam bude za lidi a jak to vlastně celé bude probíhat. Nicméně neurčitá touha po nějaké změně mě donutila překonat ostych a nervozitu.

Bylo nás cca 50. Lidé všeho věku, vzhledu, ženy, muži, tencí, tlustí, malí, velcí…no prostě velmi různorodá skupinka. Workshop vedla Denisa a Richard. A jsou oba opravdu úžasní. Ona krásným hlasem, s úsměvem, provádí workshopem a on přidává humor a vtip a pak také plní roli skvělého DJ.

Nejdřív jsme dostali informace o metodě, potom jsme tančili a uvolňovali se. Můžu říct, že už jen to stálo za to. Uvědomila jsem si, jak jsem stažená, spoutaná celé dny povinnostmi a zodpovědností, a jak je strašně příjemné hodit úplně všechno na chvíli za hlavu a užít si uvolnění a bez zábran tančit a dýchat, být.

Potom přišla meditace, tedy ten přepis, kdy jsme procházeli svůj život od seznámení našich rodičů až do 18 let. S krásným hudebním doprovodem jsme si mohli „vylepšovat“ svou minulost.Během samotné meditace jsem prožívala pocit absolutního štěstí, přijetí, radosti a lásky. Hodinu a půl jsem se usmívala, až jsem dostala křeč do tváří. Ještě po skončení jsem se rochnila v těch krásných pocitech a vůbec jsem se nechtěla probrat.

Nakonec byl ještě prostor pro sdílení svých prožitků v malých skupinkách a pak i v celé skupině. Domů jsem odcházela nabitá energií, plná radosti, klidu a pocitu jako by uvnitř mě něco zářilo.

.

A jaké změny se staly v mém životě?

  • Naprosto mě opustila chuť na sladké.
  • Zhubla jsem snad během jednoho dne o 2 kg.
  • Projasnil se mi hlas, když dětem večer zpívám.
  • Nepotřebuji tolik spát. Spím tak o dvě hodiny méně než dřív.
  • Dokážu se zabrat do práce a jít spát ve dvě ráno, což se mi nikdy nestávalo. A ještě jsem ráno v pohodě a vstávám s dobrou náladou.
  • Jsem daleko lépe naladěná.
  • Mám spoustu energie.
  • Jsem více v pohodě s dětmi. Naše ranní vypravování do školky se zkrátilo o 15 minut a je to bez křiku a dohadování.
  • Mám potřebu nosit sukně a asi po třech letech jsem si koupila nový lak na nehty.
  • Mám více trpělivosti se svými dětmi a nenechám se tak snadno strhnout jejich emocemi.
  • Někde uvnitř cítím, světlo, ze kterého vyzařuje láska.
  • Vztek, zloba, smutek…dřív mnou lomcovali a teď mám pocit, že se projeví na povrchu, ale hluboko uvnitř jsem vlastně pořád klidná
  • Daleko více si uvědomuji okamžiky štěstí, dokonalé momenty každého dne. Dříve byla radost pořád kalená neurčitým pocitem strachu, co přijde potom atd., a ten je teď pryč.

Zdá se to až neuvěřitelné, že?

Než jsem na workshop šla, samozřejmě jsem si přečetla všechny možné recenze. A všechny byly nadšené, nicméně prý po čase opět dojde k semletí každodenními povinnostmi. Můžu říct, že to u sebe nepozoruji. A kdyby se mi to snad mělo stát, určitě půjdu na workshop znovu. Ten pozitivní náboj, který cítím je něco tak úžasného, že o to prostě už nikdy nechci přijít.

Z celého srdce děkuji za tak krásný prožitek!

Převzato z blogu Aleny Palasové