Jak to vypadá na kurzu pro páry v Chateau Mcely?

\"Na kurz jsme se přihlásili, myslím jako většina, abychom si to mohli zkrátka “užít”. Avšak to, co se tam stalo, asi nikdo neočekával včetně nás. Dokázali jste otevřít srdce absolutně všem účastníkům kurzu. A to pouze svojí myšlenkou. Ve vzduchu něco chrlilo a naplňovalo nádherným pocitem přítomnosti, bezpečí a lásky. Tyto energie nás doslova pohltily. Konec kurzu nás úplně dojal. Marně jsem se snažila se nerozbrečet. Fraz teda se snažil “držet”, jako chlap. Ale i jemu tekly slzy po tváři. Jedním slovem bylo to naprosto úžasné! Ještě jednou děkujeme.\"

Maryna a Franz, Mcely, březen 2015

JARO 2015 MCELY

.....všeobjímající hojnost tohoto pohádkového chateau...

Pečující tým chateau Mcely si pro nás také připravil dárečky....najdete v sekci Momentky ze života

Co říkají účastníci po skončení kurzu? Další super video i reference najdete zde.

Obklopeni nádhernou přírodou...výhled z terasy.

Natáčeli jsme na Váňově statku co říkají účastníci kurzu. 

\"Po každém kurzu si říkám, že bych Vám oběma ráda napsala zpětnou vazbu. A pak je ta potřeba odvátá skokem do každodenního kolotoče. No, napsala sis o to a to je pobídnutí k činu :-).

Vždycky se musím pousmát, když si vzpomenu na moment, kdy mi jedna moudrá žena (absolventka vašich kurzů, netradiční učitelka zpěvu, se kterou jsme se snažily mi otevřít hlas - po letech pocitu škrcení, dušení, bolestí na hrudi, depresí, sebenenávisti...), opatrně doporučila nějakou Denisu a Richarda a taky vaginální mapování u nějaké Silvy (Šabacké, mám vás pozdravovat :-)).

Moje reakce byly vyvalené oči, spadlá brada a \"TOHLE  JÁ  NIKDY!\". Do týdne jsem se na vaginálním mapování ocitla. Prostě jsem věděla, že ať si o tom myslím cokoli, musím tam jít. A tak to začalo. Začala jsem potkávat jiný svět v sobě. A někdy jsem si nebyla úplně jistá, který je ten skutečný, pravý. Ten venku nebo vevnitř? Tahle dvojí hra mě vlastně překvapuje stále.

Sjela jsem si v té době vaše webináře, a tak mi mluvily z duše! Koukala jsem na to a říkala si, proboha oni tu mluví o tolika zásadních věcech a vypadají u toho, že je to úplná samozřejmost! Ale v mém životě to nebyla samozřejmost.
> Po čtyřech mapováních jsem cítila, že ted´dám i Retreat pro páry. Manžel se chytl. Tohle se totiž týkalo naší achilovy paty - intimity. S kterou jsme si pořád neuměli poradit. Po dvaceti letech vztahu, při dvou krásných dětech, úvahách o rozvodu, snahách situaci zlepšit, kamarádkách, které to viděly bledě, před stavbou vysněného domu a podpisem méně vysněné hypotéky.

Do půlky Předvánočního retreatu 2014 jsem myslela, že manžela sežeru (ne láskou). Už když jsme tam přijeli, tak jsem si říkala, že jsem se asi zbláznila. Co tam do háje dělám...? Ta hromada lidí!!! Odporů spousta. Ty úkoly (pozvánky :-))!!! Ale postavili jsme se k tomu odpovědně (to nám jde v životě skvěle;-)). A já i s pocitem, že na poli intimity a vlastní sexuality můžu jen objevit....ztratit není moc co. Tam jsem si poprvé výrazně uvědomila, jak je pro mě vážně těžké být viděná, slyšená, odhalená. Před vlastním manželem... A jaké to je, když se to zkusí posunout. Nakonec to bylo opravdu dobré 🙂

Letáček nekecal, odjížděla jsem z a m i l o v a n á... Manžel vypadal, že je na tom podobně 😉 Co bych chtěla ocenit, je vaše přirozenost, lehkost, humor, ale i pevnost ve vedení skupiny. Jak se s Richardem vzájemně doplňujete. Richard krásně oslovuje muže (včetně toho mého, za což jsem opravdu vděčná). Prostě ho ti chlapi slyší. S Tebou je tam pocit bezpečí, jemnosti, pochopení, jasnosti. Tak trochu to vždycky zarámuješ, shrneš.  Na retreatu pro mě bylo taky důležité sdílení té hromady lidí. Jak je každý jiný. Nějak vypadá, ale co je vlastně pod tím? Otevřenost a statečnost nás všech mě ke konci dojímala. Úcta, to je to, co mě vyprovází z vašich kurzů.

Doma jsme se nadšeně vrhli do 21 dní vědomého milování. Ovšem trošku jsme si začali záhy lámat zuby. Naše odpovědnost, poctivost, představy a limity nás dostihly. Byla to doba hustá. Doba stresu, napětí, únavy a nemocí celé rodiny. Plácali jsme se v tom a netušili, co s tím. Moc nám pomohla Silva Šabacká, za kterou jsme se to vydali probrat. Zase bylo spousta \"AHA\". Třeba i to, že já se svou povahou, bych si ve vědomém milování měla do začátku dát limit půl hodiny a dost. Víc ani minuta. To mě pobavilo a sedlo to, velká úleva, nemusím zdolat další horu hned. Prostě nacítění na sebe, přes veškerá doporučení... Do postele nám tím pádem na nějaký čas,kromě Richarda a Denisy,  přibyla ještě Silva :-))

V tomhle období jsme s celou rodinou absolvovali ještě rodinné \"Umění doteku\". Musím říct, že to mám trochu v mlze. Ale pocit dojetí, když mě manžel masíroval a vedle mě pokojně usínala schoulená mladší dcerka, v tom mumraji ostatních lidí, si pamatuji moc dobře. Starší dcera se zase dožaduje opakování a pokaždé, když jedeme za vámi, je naštvaná, že nejede taky :-)). Celý rituál děláme doma vyjímečně, ale plácat na sebe žínky nebo po nás lozit a \"masírovat\" holky milují. Takže je z toho občas živelné rodinné povyražení. Manžel dobře poslouchal Richarda a poctivě a ochotně mi masíruje CELÉ tělo. A já s překvapením zjišťuji, jaké je to nádherné, když mi hladí třeba kotníky!!! Věřím, že pro člověka, který od útlého mládí s dotykem pracuje a je to jeho životní přirozenost, to musí znít zvláštně. Ale já po všech těch letech v těle (je mi 37) objevuji dotyk! Dávat i přijímat. Někdy mi to připadá opravdu legrační.

Včera večer jsem byla úplně vyčerpaná. Děti jsem nemohla už ani vidět, ani slyšet. Hlavně už žádný dotaz, prosbu, požadavek...! Manžel přišel o půl osmé z práce a já mu oznámila, že jdu do vany, a pak potřebuji, aby mě namasíroval. Nutně. A že je mi úplně jedno, jestli po mně budou lézt děti (neusnou před desátou večer a do té doby už jsem musela být dávno vykoupaná, namasírovaná a spící!!). Ustála jsem všechny záludnosti okolo a masáže se dočkala i za asistence dcer. A nejen že jsem dostala vytouženou masáž, ale i krásné zklidnění dcer a humorné okamžiky v podobě komentářů starší dcery: \"Aha, když se mámě něco líbí, tak vrní, a když..., a když...\". Ale je to umění, přehodit kolej a dělat věci \"jinak\".

A Joni a Lingam teď na jaře?  Neuvěřitelný prožitek. Tam jsem si uvědomila, jak je tenká hranice mezi posvátností a vulgaritou. Jak to, co to dělí, je naše vnitřní nastavení, postoj, přijetí. To se nedalo ani s nikým sdílet, kdo to nezažil. Protože ve slovech to znělo přinejmenším divně... Slyšela jsem o energii skupiny, ale něco jiného je, to zažít na vlastní kůži. Bylo pro mě hodně zajímavé sledovat, co se ve mě děje v různých okamžicích. Od pocitu na zvracení do pocitu posvátné úcty....A co se stane, když to neřeším a nechám jít... Nejsilnější okamžik byl pro mě konec masáže lingamu. Já, žena, která se potýká se strachem z mužů, jsem tam seděla, plakala a říkala si, vždyt´jsou tak krásní, tak krásní.... S tím jsem odjížděla z Prahy.

Ovšem manžel odjížděl podrážděný, všechno špatně. Pak z něj vypadlo, že měl při masáži lingamu na mě děsný vztek, že se se mnou chtěl rozejít. Ujistila jsem ho, že je to ok, pokud to tak cítí. Že je to vlastně asi velký úspěch, když můj vždy příjemný manžel cítí vztek. Že chci být s chlapem, který se mnou chce být. Ne s tím, který má pocit, že by měl být, protože je to správné.... Po desítkách kilometrů ticha mi manžel oznámil, že potřebuje zastavit, aby mi něco řekl. Já jela stále na vlně zvláštního klidu a byla připravená slyšet cokoli. Řekl: \"Promiň\". \"Promiň, za celý ty roky.\" A pak byla spousta slz, za těch našich dvacet let. Nikdy mě nenapadlo, že by se mi měl za něco omlouvat, naprostý trdla jsme byli oba. Ale podle toho, co z nás v ten okamžik spadlo, to bylo na místě.

Zbytek cesty jsme se už jen hodně nasmáli našim dalším postřehům z víkendu. A kolik jich bylo 🙂 Něco z nás prostě spadlo... Začali jsme doma používat techniku, kterou jste nás učili už na retreatu, ale místo dostala až po Joni a Lingam. Práci s emocemi. Manžel je víc odvážnější v přijímání mých emocí a já zase v jejich uvolnění. Ze začátku mezi náma dcery zděšeně běhaly, že máma mlátí tátu. A my vysvětlovali, že to možná vypadá divně, ale je to dost užitečný a vlastně fajn. Teď si občas přiběhnou tátu po  hrudníku taky polácat :-).

Oba s manželem pocházíme z rodin, kde to muselo být hlavně všechno pěkné a spořádané a lidé k sobě milí. A když se na to tak kouknu, tak jsme na naše výchozí poměry fakt hustí :-)) Učíme se věci dělat jinak. Začala jsem proto, že to nebylo k žití. A ted´se mi to tak zajímavě překlápí. Zkouším a dělám věci jinak, protože mě to víc baví. Pomalu. Učím se na sebe nespěchat a být k sobě pozorná. Být ve svém těle, vnímat ho. Často jsem si říkala, proč vlastně spolu s manželem ještě zůstáváme. A znovu a znovu jsem dospěla k pocitu, že my dva jsme spolu ještě neskončili. Že je tu ještě něco, co spolu máme prožít a s čím si můžeme vzájemně pomoci. Jen mi stále unikalo co.  Tuším, že jsme na horké stopě.\"

A máme skvělé průvodce. Díky:-)

Kristina

P.S. Už se těším na příští víkend na Váňův statek;-)!