Ahoj, pro nás byl kurz Retreat pro páry jedna z nejlepších věcí co jsme kdy zažili a pro mě také Cesta pravého muže, kde byl i Richard mentorem znamenala cestu k lepšímu životu. Vítejte v době upalování čarodějnic. Neznáme Richardův příběh, a nevíme co se doopravdy stalo, ale držíme palce, ať to dobře dopadne. PS: A takovým ženám jako je ta, o které píšou přeju, aby se také naučily přijmout odpovědnost samy za sebe, a věděly, co dělají...

M. S.

Ahoj Richarde, Píšu Ti poděkování. Tak doufám, že to dočteš až do konce. Před pěti lety jsme s Martinou byli spolu s Vámi v Pepitě na Retreatu pro páry a musím říct, že jste nám pomohli vyříkat si fungování toho našeho vztahu a dali jste nám krásný rok plný lásky. Bylo zajímavé že po cca dvanácti měsících to kouzlo uteklo a my jsme ztratili ten náboj, který jste nám pomohli rozzářit. Asi jsme se o nás špatně starali, tak pohaslo. Za dva roky jsme se u Tebe stavilili na vaginální orienťák, a taky dobré – nová zkušenost. Jsme spolu přes dvacet let, čtyři krásné zdravé děti, hromada práce a tak si užíváme život jak to jde. Oba víme, že že to v přírodě chodí nahoru a dolu, že se všechno vyvíjí. I tak Ti s Denisou chci poděkovat, že jste nás něco naučili a že máme radost že jsme Vás potkali. Minulý týden jsme vzali děti a letěli jim na prodloužený víkend ukázat Londýn a na letišti jsem dostal noviny - Rudé Právo. Normálně to nečtu, ale tím že jsi byl na titulce tak jsem si to vzal. Z nadhledu a odstupu jsem z toho měl legraci že si na titulní stránce slavného Rudého Práva. Ten článek jsem pozorně dočetl až do konce a bylo mi smutno a blbě z toho jak je to napsané. Nesoudím co se stalo, to víš Ty. Ale chtěl jsem Ti napsat, že nám jste neublížili, naopak pomohli jste nám najít trochu sebe a trochu toho druhého a víc si porozumět. Věřím, že jestli jsi dočetl až sem, tak Ti to těch pár řádků přineslo radost, že na Tebe s Denisou myslíme v dobrém a že se těšíme, na další pohodové setkání někdy a někde. Ať se Ti daří, pozdravuj Denisu Buď zdravej a v pohodě.

Aleš Křivka

Když jsem se poprvé setkala s Richardem a Denisou, tak jsem ani netušila, kolik věcí v mém životě nefunguje. Na prvním kurzu, který jsem před mnoha lety navštívila, mi ukázali něco, co jsem neznala. Hranice! Velice rychle je za mě začali hlídat a u toho vysvětlovat, že není dobré dělat vše jen proto, že to dělají jiní. Ukázali mi, jaké emoce mi signalizují, že něco JÁ chci či nechci a jak důležité jsou hranice. Tohle mě probudilo ze spícího světa a zatřáslo to celým mým životem. V tu dobu to bylo až až na to, vše zpracovat. Po pár letech jsem se vrátila, myslela jsem si, že něco jako osobní hranice už mám zvládnuté. Chyba lávky. Byla jsem na tom stokrát lépe, ale stále se to nedalo nazvat zdravými hranicemi. I když jsem byla na kurzu s dalšími lidmi, velice jsem ocenila častý individuální přístup, bylo nás většinou pár, kdo potřeboval větší podporu. Začali mi víc pomáhat v hranicích a budování pocitu bezpečí. Když jsem se dozvěděla na jednom z kurzů o vaginálním mapování, velice mě to zaujalo a viděla jsem v tom cestu pro sebe. Požádala jsem Richarda o sezení, to odmítl, že sezení moc nedělá a že holky jsou v tomto lepší. Řekla jsem mu, že se ženou to asi zvládnu bez problému, ale s mužem si nejsem jistá. Přišel později a domluvili jsme se na sezeních ve třech. Myslím, že až na prvním sezení jsem řekla, že jsem byla znásilňována většinu dětství. V té době jsem nežila v ČR a přijela jsem jen na krátkou dobu a tak jsem velice ocenila, že jsme byli schopni se sejít každý den. Než jsme se dostali k mapování, tak proběhlo několik sezení, kdy mě učili poznat samu sebe a odhodit pár velice nezdravých barikád. Naučili mě věřit, že si zasloužím jemné zacházení. Začala jsem věřit v život. A že prožívat chvíle je dobrá věc. V té době jsem byla hodně odpojena od sebe a svých pocitů. Po pár letech jsem se opět vrátila, tentokrát už jsem na tom byla o dost lépe. Jela jsem na další kurz Denisy a Richarda. Ten mi pomohl nastartovat můj život. Pomohlo mi, že jsme měli asistenty, kteří byli vždy na blízku, ale i možnost obrátit se na Richarda a Denisu. Dost často mě brzdili, abych na sebe moc netlačila, ale jindy zase popostrčili, abych opustila své strachy. Největší zlom jsem si uvědomila, když jsem na konci jednoho kurzu zvládla říct svůj příběh v emocích. Zlomilo to ve mně veškeré pochybnosti o mně. Do pár dní ve mně zapadlo vše, čím jsem si v terapiích prošla s Richardem a na kurzech. Prvně jsem se v sobě narovnala. Tím moje cesta začala nabírat větší smysl, pak jsem si dala ještě pár sezení a do dnes často využívám opory, kterou Denisa s Richardem nabízí přes zprávy. Po roce od tohoto mého zlomu mě většina lidí (v dobrém) nepoznává, prý krásně zářím. Já vím, že před zlomem bylo mnoho hodin, kdy se mnou měli trpělivost a dávali mi sílu a podporu – hlavně v době, kdy jsem já nevěřila, že by to mohlo někam vést. Nyní vím, ze oni už tenkrát věděli, že tahle cesta má smysl. Já mohu říct, že mi zachránili život a to doslova.

S. P.