Tato skupina je zaměřená na to, abyste se více otevřeli životu a lásce. To znamená více se otevřít sobě i druhým. Spojit se se svými niternými touhami a potřebami, dotknout se základního zdroje své energie a naučit se ji využívat na své životní cestě.

Co o kurzu Otevírání srdce říká Richard

"Otevření srdce vede k uvolněnému a plnému prožívání. Jemně a efektivně vás povedeme k prožitku, co to je být otevřený a citlivý, a zároveň mít vnitřní stabilitu a sílu.

Většina lidí “řeší” strach ze zranitelnosti tím, že si nasadí brnění, které způsobuje necitlivost. A díky tomu jim “nevadí”, když je okolní svět zraňuje. Ovšem brnění současně odděluje od života a potěšení. Staví bariéry ve vztazích.

Pokud jsme otevření a v síle, tak můžeme přirozeně reagovat a prožívat život jako úžasný, ať jsme v jakékoliv situaci. A také se dokážeme správně rozhodovat, protože cítíme sama sebe. Jsme v kontaktu se svými skutečnými potřebami a touhami.

Mnoho žen dnes zjišťuje, že nejsou uvolněné a že nic necítí, na úrovni těla i duše. Technika dechu a práce s vědomým, pomalým, láskyplným dotekem pomáhá otevřít každou bytost. Laskavý dotek rozpouští veškeré napětí a energetické uzly v našich tělech. Skrze tělo se pak uvolní i zapomenuté vzpomínky, které posléze mohou náš systém opustit a přestat jej zatěžovat. To platí i pro ty nejhorší zážitky."

Kurz je velmi jemný, a přitom hluboký. Účastníci jsou oblečení. Program je vhodný jak pro začátečníky, tak pro velmi pokročilé. Skrze jemné vnímání přítomnosti a naladění se na sebe i okolí můžeme zažít velmi silné stavy prohloubeného vnímání.

Kombinace doteku, hlubokého dechu a vědomé přítomnosti je jedna z nejléčivějších technik na světě 🙂

 

 

Co o kurzu Otevírání srdce napsala Denisa

"V současné době žijí miliony lidí tíživém vnitřním rozporu. Na jedné straně toužíme po pocitech a vztazích, které jsou intenzivní a naplňující. Současně však máme velké obavy se takovým prožitkům otevřít.

Možná kdesi na začátku otevřenost byla. Ale pak přišlo jedno zranění, za ním další… a spolu s tím kdesi uvnitř rozhodnutí, že takto se už nenecháme dál zraňovat.

Mnohým tato opatrnost brání navázat bližší vztah s druhými lidmi a životním partnerem. A snad ještě větší množství lidí žije “odcizené” vztahy, ve kterých partneři zůstávají spolu, ale pečlivě se schovávají do svých obranných krunýřů.

Když jdeme o úroveň hlouběji, zjistíme, že se zavíráme i před sebou sama. Že jsme ztratili autentický, hluboký kontakt s vlastními pocity a touhami.

Že cítíme “tak trochu” nebo nic moc. Že vlastně už nevíme, co by nám udělalo radost… A jakého si vybrat partnera… Naše srdce je pečlivě zakryté vrstvami obav, které fungují jako emoční brnění. To nás chrání před bolestí a dalším zklamáním. A spolu s tím nám zabraňuje cítit i lásku a radost.

První vrstvy emočního brnění jsme si zpravidla začali vytvářet už v dětství. Velké množství lidí vyrostlo bez jednoho z rodičů. Nebo tam jeden i oba nebyli přítomní tak, jak jsme si jako děti přály a potřebovaly. Pro dítě je to taková bolest, že se spontánně uzavírá. Pochopitelně hrají velkou roli už první chvíle života a případné odloučení novorozence od maminky (běžná praxe v porodnici). Čerstvá miminka bez kontaktu řvou své zoufalství do světa, někdy až do úplné rezignace. Otupění vůči potřebě kontaktu, doteku a lásky… Aby se to vůbec dalo přežít…

 

 

Tento první životní “otisk” pak často podvědomě modelujeme i v dalších vztazích. Přátele a partnery si pouštíme k tělu jen natolik, nakolik to dokážeme. A pokud naše hluboká potřeba kontaktu a lásky s oběma rodiči nebyla plně nasycena v raném dětství, máme tendenci vstupovat do polovičatých vztahů, plných emočních kompromisů. Nebo se vztahům podvědomě zcela vyhýbáme.

Dnes už mít vztah není společenská nutnost. Je snadné být single. Je snadné se rozejít. A manželství se dají, alespoň právně, relativně lehce rozvést. Společenský tlak “zůstat spolu” už dnes není tak silný jako dřív. Po mnoho staletí rozvod znamenal v podstatě vyvržení ze společnosti, a navíc ekonomickou pohromu. Manželství bylo otázkou přežití.

Dnes už to tak vyostřené není. A řada lidí volí život o samotě, nebo “samotu ve dvou”. Ale každá samota v sobě nese i bolest, prázdnotu a pečlivě střeženou touhu."

Líbila se mi příjemná atmosféra, která přispěla k tomu, že o sobě člověk přestane pochybovat a vše bere jaké to je. Kurz mě obohatil nejvíce v tom, že jsem si uvědomila jak se cítím v roli přijímajícího i dávajícího. Naučila jsem se mlčet, jen poslouchat, nic nehodnotit, obejmout. Obohacení vnímám v tom, že si víc dokážu užít co se kolem mě děje.
Lenka

Více reakcí si můžete přečíst na stránce Reference.